Mid-century vintage křesla se vyznačují svou ergonomií a pohodlím – jednoduchý design, ale velký dopad!
Vzhledem k tomu, že nabízíme (až na výjimky) pouze kompletně zrestaurovaný nábytek – nové molitany a čalounění, nové pružinové jádro, dřevo broušené a lakované – kupujete si vintage křeslo, které je skoro jako nové, ale s kouzlem patiny času, které dokážou dát kusu nábytku jen léta.
Vintage křeslo je nejen estetickým požitkem, ale také výbornou investicí – i když cena může kolísat v závislosti na aktuálních trendech, nikdy nevyjde z módy, takže z dlouhodobého hlediska je tato investice užitečná a výnosná.
U mid-century nábytku, který má za sebou 50 až 100 let, byste mohli předpokládat, že křeslo, které již vydrželo padesát nebo sto let, vydrží dalších padesát nebo sto – takže takový kus nábytku je dlouhodobý nákup.
Trvanlivost kvalitního mid-century nábytku zaručuje design i výroba.
Při výběru mid-century nábytku byste proto měli dbát na kvalitu.
Zejména u křesel a pohovek – těch kvalitnějších – jsou šrouby (nebo jejich kryty), které drží nábytek pohromadě, vidět jen zřídka.
U nábytku s dřevěnými rámy, jako jsou police nebo pohovky, je důležité pečlivě se podívat na místa, kde jsou dřevěné části vzájemně spojeny: čisté, přesné a plynulé přechody svědčí o dobrém zpracování.
Konstrukce z masivního dřeva je obecně ukazatelem kvality, ale prémiové kousky mohou být i dýhované, zejména pokud jde o palisandr nebo ořech.
Existují také vlastnosti, které jsou specifické pro konkrétního výrobce, např. značky Thonet.
To vše kontrolujeme před zahájením restaurování – a tak vám tyto pracné práce vezmeme z rukou.
Údržba mid-century nábytku není náročná na práci.
Nábytek by se měl leštit pouze každých sedm až deset let a poté jen střídmě.
Tkaniny by se měly čistit chemicky.
Speciálním segmentem vintage nábytku je ohýbaný nábytek.
Proces ohýbání vyvinutý a patentovaný Michaelem Thonetem zásadně změnil způsob výroby nábytku.
Tento proces funguje následovně: dřevěná část se nejprve upraví do tvaru a poté se vaří v parním kotli pomocí páry. Na měkčený obrobek se pak – a to je zásadní – připevní kovový pásek. Pás absorbuje tahové síly působící na dřevo při ohýbání.
Další výhodou ohýbaného nábytku je, že ačkoliv je vyroben z masivního materiálu, je poměrně lehký a přitom stabilní.
Hlavními designéry ohýbaného nábytku byli:
Alvar Aalto (1898 – 1976), Finsko
Josef Frank (1885 – 1967), Rakousko, Švédsko
Jindřich Halabala (1903 – 1978), Československo
Fritz Hansen (1847 – 1902), Dánsko
Josef Hoffmann (1870 – 1956), Rakousko
Arne Jacobsen (1902 – 1971), Dánsko
Finn Juhl (1912 – 1989), Dánsko
Verner Panton (1926 – 1998), Dánsko
Franz Singer (1886 – 1954), Rakousko
Michael Thonet a synové, Marcel Kammerer za Thonet, Německo
Jan Vaněk (1881 – 1962), Československo
Hans Wegner (1914 – 2007), Dánsko
Hlavní producenti jsou/byli:
Artek, Finsko
Fritz Hansen, Dánsko
J. & J. Kohn, Rakousko, 1849 – 1914
Thonet, Německo
TON, Československo, Česká republika
UP závody (Spojené uměleckoprůmyslové závody v Brně), ČSR, 1921 – 1948
Modely zvláštního zájmu z období 1930-1970 byly:
Ohýbané křeslo A811 od Gebr. Thonet
Designér: Josef Hoffmann 30. léta 20. století
Křeslo H-269 od UP závody
Designér: Jindřich Halabala
Křeslo Tank 400 od Arteku
Designér: Alvar Aalto v roce 1936 pro výstavu na Milánském trienále
Křeslo Isokon Long Chair od společnosti Isokon Furniture Company, Londýn
Designér: Marcel Breuer 30. léta 20. století
Křeslo A63F od Thonet-Mundus
Designér: Josef Frank 1930
Polohovací křeslo morrisovského typu od Standard bytovó společnost (S.B.S.), Brno-Praha.
Designér: Jan Vaněk 1929
Křeslo Chieftain od Nielse Voddera, Kodaň, Dánsko
Designér: Finn Juhl 1949
„Křeslo“ JH501 od Hansena
Designér: Hans Wegner 40. léta 20. století
