Jindřich Halabala se narodil v Koryčanech v rodině truhláře a v letech 1918-1920 se v rodinné firmě vyučil truhlářskému řemeslu u svého otce.
Po dřevozpracující škole ve Valašském Meziříčí odešel do Prahy studovat nábytek a interiérový design na Uměleckoprůmyslovou školu. Po škole nastoupil na stáž do Spojených uměleckoprůmyslových závodů (UP závody) v Brně, kde se seznámil s jejich zakladatelem Janem Vaňkem. V témže roce 1922 začal studovat architekturu na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, obor nábytek a interiér u prof. Pavla Janáka.
V letech 1925-1955 byl designérem v UP závodech. V roce 1928 se stal vedoucím prodejny UP závody v pražském paláci Lucerna a o dva roky později přešel do Brna jako vedoucí designérského studia v sídle firmy. Zde zastával různé funkce až do roku 1946 a jeho podíl na rozvoji UP závodů byl mimořádný. Jindřich Halabala se stal nejbližším partnerem generálního ředitele Vladimíra Marečka, zodpovídal za výrobu, byl autorem mnoha návrhů nábytku a zabýval se i propagací. V roce 1931 vytvořil pro UP soupravu křesel s bočnicemi z ohýbaného dřeva, do nichž bylo namontováno pět různých sedáků a opěradel.
Do roku 1946 byl ředitelem pro rozvoj. UP závody byly samostatným subjektem – nezávislým na dodavatelích – protože si vše vyráběly samy, od zpracování dřeva až po textilní zboží. To umožnilo vývoj nábytkových sestav, kterými bylo možné vybavit jak pokoje, tak celé byty či interiéry. Tyto výrobky bylo možné různě sestavovat a vytvářet tak obytný prostor podle konkrétních představ a požadavků. Při nákupu byl k dispozici architekt, který nabízel řešení a možnosti sestavení těchto nábytkových prvků.
Halabalovy návrhy byly použity jako základ pro vytvoření mnoha různých typů nábytku a doplňků, nejen ohýbaných křesel, která patřila ke špičce evropského designu.
Halabalovo dílo je považováno za spojnici mezi novátorským českým kubismem z roku 1910, art deco z počátku 20. let a evropským moderním uměním po druhé světové válce. Jeho komerčně úspěšné návrhy do značné míry vycházely z designu Bauhausu.
Později pokračoval v akademické činnosti založené na jeho zkušenostech a znalostech v oblasti interiérového designu jako univerzitní profesor a publikoval odborné knihy a články o designu.
Designér Jindřich Halabala je jedním z nejvýznamnějších představitelů českého funkcionalismu, jehož tvorba v oblasti nábytku si získala světový věhlas. Halabalův nábytek je jedinečný z mnoha důvodů, které ovlivňují jeho design i inovativní konstrukční principy.
Jedním z klíčových faktorů, které odlišují nábytek Halabala, je spojení průmyslové výroby s estetickými principy funkcionalismu. Jeho návrhy byly nejen vizuálně přitažlivé, ale byly také navrženy tak, aby se daly efektivně vyrábět ve velkém, což umožnilo širokému publiku přístup k modernímu a kvalitnímu nábytku.
Jeho dílo je dokladem inovativního a progresivního myšlení, které mělo širší dopad na československou a evropskou designérskou scénu. Jeho jedinečný přístup ke spojení estetiky, funkčnosti a průmyslové výroby mu zajistil místo mezi nejvýznamnějšími designéry 20. století.
