Jan Vaněk se narodil v Třebíči (dnes Česká republika) do rodiny majitele prosperující truhlářské dílny. Vystudoval průmyslovou školu dřevařskou v Chrudimi (tehdy Čechy) a poté pracoval v nábytkářských dílnách v Mnichově, Stuttgartu a Heilbronnu. V tomto období se setkal s významnými osobnostmi evropské moderní architektury, což mělo vliv na jeho další tvorbu. V 10. letech převzal firmu svého otce v Třebíči a přejmenoval ji na „Uměleckoprůmyslové dílny“.
Vaněk navázal spolupráci s řadou předních českých i zahraničních architektů jako Bruno Paul, Jan Kotěra, Rudolf Stockar, Karl Bertschem, Adalbert Niemeyer nebo J.M.Olbrich, kteří pro firmu navrhovali individuální nábytek a průmyslově vyráběný nábytek. Protože se podnik rozrůstal, založil Vaněk v letech 1919–1921 nový provozní areál vybudovaný podle projektu Josefa Gočára. V budově byly kromě továrny kanceláře, výstavní prostory a byt majitele.
Hlavní politikou společnosti bylo poskytovat moderní, a přitom dostupné bydlení pro všechny vrstvy obyvatelstva. Za základní vlastnosti bytového zařízení Vaněk považoval užitnost, funkčnost a hygienickou nezávadnost. Sériový nábytek by podle jeho představ měl být vyroben z kvalitních materiálů s vysokou variabilitou, aby se dal přizpůsobit povaze bytu či domu.
Koncem roku 1920 vyvrcholila Vaňkova finanční krize, která ho pronásledovala celým jeho podnikáním, a byl nucen se spojit s brněnskou firmou „Karel Slaviček, umělecké nábytkové a stavební stolařství“ (Karel Slaviček, umělecký nábytek a stavební truhlářství), která byla následně přejmenována na „Spojené uměleckoprůmyslové závody, a.s.“ později známý jako „Spojené U.P. závody, a.s. Brno“ – největší nábytkářská firma v předválečném Československu s 25 prodejnami ve všech větších městech Čech, Moravy a Slovenska a exportem do západní Evropy. V rámci konsolidace se od roku 1923 podílela na chodu společnosti jako majoritní akcionář Moravská banka.
Vaněk, jako generální ředitel po sloučení podniků, byl v roce 1925 odvolán z důvodu špatné hospodářské výkonnosti podniku. Než odešel „U.P. závody“, začal vydávat odborný časopis „Bytová kultura – Sborník průmyslového umění“.
V roce 1925 založil se Stanislavem Kučerou a Vilémem Hrdličkou společnost „Standart, bytová společnost S.B.S.“, která existovala až do roku 1932. Nejprestižnější zakázkou pro Vaňkovu firmu byla výroba nábytku pro brněnskou vilu Tugendhat.
V roce 1932 Vaněk opustil Brno a usadil se v Praze. V Praze se věnoval rezidenčnímu designu a zakládal dílny „Poradna moderního bydlení“ (PMB), „Dům a zahrada“ a další firmy. Navrhl a realizoval architektonická řešení řady výstav.
Za války, v letech 1939-1943, působil jako externí profesor na Baťově univerzitě ve Zlíně v oboru aranžérství a výstavnictví.
Po druhé světové válce se podílel na založení a vedení Bloku uměleckého průmyslu. V roce 1948 se stal místopředsedou „Blok architektonických pokrokových spolků“ (BAPS). Od roku 1948 byl Vaněk generálním ředitelem „Československých dřevozpracujících závodů“ – podniku vzniklého znárodněním různých podniků, které byly sloučeny do jednoho celku. V roce 1954 se stal ředitelem svazu „Dřevařský vývoj“.
Hlavní reference:
- Jindřich Chatrný (ed.). Jan Vaněk 1891–1962. Civilizované bydlení pro každého, Brno: Muzeum města Brna, 2008. ISBN 978-80-86549-39-2
- Jan Vaněk, Bytová kultura, sborník průmyslového umění, Brno 1924-1925
